#21 Hudební radosti | Lorde, Ed Sheeran, Børns & The xx

 

Ahoj!

Vítám vás u nového článku, kterým budou tentokrát hudební radosti, protože jsem v poslední době objevila spoustu nových interpretů a zároveň spoustu mých oblíbených interpretů vydalo novou hudbu, za což nemůžu být víc ráda, a tak jsem se rozhodla dnes o něčem z toho všeho napsat.

Začnu asi s Lorde, na jejíž druhé album jsem čekala opravdu netrpělivě a s nadšením, protože Pure Heroine je pořád mezi mými hodně oblíbenými alby. Mrzelo mě, že byla delší dobu neaktivní, ale teď se konečně vrací a její dva nové singly Green Lights a Liability jsou naprosto skvělé a jsem hrozně ráda, že její hudba je sice o trošku jiná, ale pořád je to Lorde a je zatraceně skvělá!

Potom jsem si k mému vlastnímu překvapení docela oblíbila některé písničky z nového alba od Eda Sheerena. Byla jsem k tomu trochu skeptická, protože se o tom všude mluvilo a všichni z toho udělali hrozný boom, ale na jednu stranu to chápu. Neslyšela jsem ho tedy ještě celé, protože mě jeho hudba zase nebaví natolik, abych ji poslouchala pořád, ale několik písniček se mi opravdu zarylo pod kůži.

Už když vyšla Shape of you tak jsem byla docela příjemně překvapená. Eda neposlouchám, znám od něj jen několik písniček, a ani to není úplně styl hudby, který mě baví - ale záleží taky na náladě. Každopádně třeba Supermarket flowers, Nancy Mulligan nebo Barcelona jsou hezké písničky, a Save myself má zase naprosto úžasná slova, o kterých jeho tvorba hlavně je, což dost oceňuji, takže pro mě je to něco rozhodně nového a jiného, a je to fajn!

 

Předposledním interpretem, kterého bych tady chtěla ještě zmínit je Børns. Album Dopamine jsem objevila teprve nedávno a naprosto jsem se do té hudby zamilovala. Můžu s klidem prohlásit, že jsem si už totálně oposlouchala písničku American Money, která je prostě úžasná, a taky Electric Love z filmu The Nerve (který Vám doporučuji). Je to opět něco trochu jiného, takový indie pop (?) Vůbec netuším jak tenhle styl hudby nazvat, každopádně je to něco skvělého. 

A poslední zmínka bude patřit novému (tedy, spíše poslednímu) albu I see you od The xx, ke kterému jsem se konečně taky dostala. The xx jsou jedna z mých nejoblíbenějších kapel a jejich hudba je opět něco úplně jiného, odlišného, ale hrozně se mi líbí. Pořád mě mrzí, že jsem nešla na jejich listopadový koncert, ale neměla jsem bohužel s kým, takže snad někdy příště!

Neskutečně jsem si z alba oblíbila písničku Replica nebo Say something loving. Musíte si je poslechnout. Můj bože. U téhle skupiny se hrozně dobře učí, nebo si taky často pouštím jejich alba jako takový "doprovod" když dělám něco do školy a podobně, mají především klidnější písničky a je to celé takové "v jiné dimenzi". Nemůžu najít lepší výraz.

Doufám, že vás článek příliš nevyčerpal, jenže já když se jednou rozepíšu tak to neumím zkrátit, každopádně mi určitě dejte vědět vaše oblíbené kapely a písničky a taky jak se máte a tak! Už pomalu začíná jaro, a venku je hezky, což je naprosto skvělé.

Mějte se krásně,

Em

-----------------

Zdroje

Melodrama

Divide

Dopamine

I see you

#20 Life update

Ahoj!

Únor byl měsícem, kdy jsem se jen utvrdila v tom, že prostě nejsem schopná vydávat pravidelně články (i když bych si to strašně přála). Takže tímto se Vám omlouvám, ale ve škole toho bylo (a pořád je) hodně a neměla jsem vůbec žádnou energii. Ani jsem nepřečetla skoro žádné knížky! Myslím, že únor je nejvíc kritický měsíc - v lednu jste ještě odhodlaní začít ten nový rok nějak pořádně, ale únor je zkrátka hrozně vyčerpávající. Ještě že je to nejkratší měsíc.

Teď už je ale březen a začíná pomalu přicházet jaro, které já miluju, a po téhle dlouhé zimě je sluníčko to, co vážně potřebuju. Hned to hezčí počasí člověku dodá lepší náladu a povzbudí ho. Jarní prázdniny už mám za sebou, a užila jsem si je na horách s rodinou. Letos byl aspoň přírodní sníh, takže jsme si krásně zalyžovali.



Plánovala jsem, že budu o prázdninách hodně číst, a vzala jsem si s sebou na hory tři knížky - všechny jsem je začala číst, a ani jednu jsem nedočetla. Prostě to nějak nešlo, musím se už naučit umět vypnout a zpomalit, ale ty tři knížky mě ani moc nezaujaly, tak to možná bude i tím.



Potom toho bylo strašně ve škole, takový ten tlak a únava, kdy už prostě nemůžete, a samozřejmě se mi podařilo onemocnět, naštěstí je to jenom taková ta rýmička a ztratila jsem hlas, což až na to že máme teď spoustu akcí se sborem, tolik nevadí.

Každopádně i za těch několik týdnů stresu se mi podařilo vyrazit někam s kamarády, přečetla jsem dokonce i jednu knížku, vyšla nová hudba, a shlédla jsem jeden a půl filmu.

Když jsme u těch filmů, každý rok sleduji alespoň zpovzdálí předávání Oscarů. Považuji to za dost snobskou - nebo ne snobskou, ale nemůžu najít to správné slovo - povýšenou (?) akci, kde se jen celebrity předhání kdo má dražší šaty, dražší šperky a mladšího přítele / přítelkyni. Samozřejmě ne všichni, samozřejmě je neznám osobně, ale přijde mi to jen jako hrozná přetvářka a o filmy samotné jako by už tolik nešlo. (I tak se tam chci ale jednou podívat i reálně.)

Letos jsem z toho ale byla celkově dost zklamaná - La La Land a 14 nominací? Je to ten film, z kterého jsem viděla jen polovinu, protože jsem to nějak nemohla dokoukat - není to špatné, ale muzikály moc nemusím, a štve mě, že to dostalo tolik nominací a Oscarů jen proto, že se teď podobné věci netočí a tohle byl hrozný "boom". Celkově sem tam ale letos ani neměla moc favoritů.

Aspoň jsem ale shlédla jiný film, který dostal Oscara minulý rok - Spotlight. A rozhodně vám ho doporučuji, je to skutečně povedený snímek a je podle skutečných událostí, což mě zároveň i dost šokovalo.

Mark Ruffalo, Michael Keaton, Rachel McAdams a Liev Schreiber v hlavních rolích skutečného příběhu, ve kterém reportéři amerického deníku The Boston Globe odhalili masivní skandál zneužívání nezletilých představiteli místní arcidiecéze. Případ neměl dopad pouze na pár obviněných duchovních, ale otřásl celou katolickou církví.

Dále jsem přečetla jednu skvělou knížku od slovenského autora Dominika Dána - Rudý Kapitán. Jedná se o vážně hodně chytlavou detektivku a hrozně mi vyhovuje autorův styl psaní, prostě jsem z toho nadšená a nemůžu se dočkat až si přečtu další jeho knížky.

Při rekonstrukci starého hřbitova objevili dělníci v jedné z rakví lebku, do níž byl vražen velký hřeb. Bylo jasné, že nebožtík zemřel násilnou smrtí. Na místo hrůzného nálezu byli přivolání detektivové z oddělení vražd - začínající Richard Krauz a zkušený Eduard Burger. Kolotoč vyšetřování se roztočil. Detektivové záhy zjišťují, že nebožtíkem je bývalý kostelník z kostela svaté Barbory. Vyšetřování však probíhá k nelibosti všech - vyšších míst i církve samé. Proč? Krauz s Burgerem i přesto pokračují v pátrání...

Musím říct, že se mi tady docela náhodně sešly film a knížka související s církví, nevím čím to je 😄 Každopádně vám všechno rozhodně doporučuji!

Dál jsem ještě zkoukla první dva díly minisérie Big Little Lies což je filmová adaptace knihy Sedmilhářky od Liame Moriarty, o které už jsem se zmiňovala v jednom článku a rozhodně vám seriál i knížku doporučuju. Obsazení je mimochodem skvělé.

Jane je hloubavá, do sebe uzavřená šedá myška a v životě to vůbec nemá jednoduché, protože sama vychovává pětiletého syna. A ten se teď navíc začal ptát po svém tátovi. Madeline je velká parádnice a přitom neřízená střela. Momentálně jí ztrpčuje život její exmanžel: po letech si zničehonic vzpomněl, že by se mohl taky podílet na výchově jejich společné dcery. Celeste je věčně zasněná, poněkud vynervovaná místní kráska. Co ji ale může trápit, když má tak hodného, hříšně bohatého manžela a přepychový dům? Snad jen ta jejich dvojčata jsou občas na zabití. Každá z nich je úplně jiná, a přesto jsou nejlepší kamarádky. Jsou však k sobě skutečně upřímné? Vždyť i drobné lži a polopravdy můžou časem vyústit v obrovskou tragédii. Román světově úspěšné autorky bestselleru Manželovo tajemství je příběhem tří matek, jimž se jejich na pohled všední životy krůček za krůčkem nebezpečně vymykají z rukou. HBO natáčí podle této knižní předlohy minisérii s Nicole Kidmanovou a Reese Witherspoonovou v hlavních rolích.

No a celý článek bych jen zakončila zmínkou o festivalu jídla, na kterém jsem dnes byla s kamarádkou a který se skutečně povedl. Nejen, že bylo naprosto nádherně, což mě nabilo pozitivní energií, ale to jídlo bylo hrozně výborné a skvělé a moc jsem si to užila.

A co vy? Jak se máte? :)

Mějte se krásně,

Em

----------------

Zdroje

Oscars

Spotlight

Rudý Kapitán

Big Little Lies

#19 Jak na čtení v cizích jazycích?

Ahoj!

Dneska jsem se rozhodla přijít s článkem, který by možná mohl několika z vás pomoci. Zveřejním v něm svoje tipy a triky na to, jak začít číst knihy v cizích jazycích- v tomto článku to konkrétně platí pro angličtinu, ale není v tom žádný rozdíl pro ostatní jazyky.

Doufám, že vám to třeba v něčem pomůže a rozhodně mi napište do komentářů jak jste na tom se čtením v cizích jazycích vy a jaké jsou vaše tipy! :)

#18 Ples tanečního studia

Nevím jestli jsem se o tom už v některém z předchozích článků zmiňovala, ale před rokem jsem se odhodlala začít chodit na tancování, konkrétně na latinu. Není to párová latina, ale děláme tam sestavy pro větší počet lidí, a zjistila jsem, že mě to neskutečně baví a naplňuje. Oproti atletice to byla obrovská změna - skvělý kolektiv lidí a mnohem větší prostor pro vyjádření sama sebe. Ale tancování celkově bych chtěla ještě v budoucnu věnovat celý článek, takže dneska vám povím "jenom" o plesu, který se konal 4. února 2017.

Celkově byl ten den něco úžasného. Dopoledne jsem upekla dort mojí kamarádce, která tam s námi taky vystupovala a měla zrovna v ten den narozeniny, takže jsme to tam zároveň skvěle oslavily. S dortem jsem se vážně překonala, nikdy jsem tak hezký (a asi i dobrý) neupekla. Udělal radost a všem chutnal, takže to byla hned první radost celého večera <3

Dorazili jsme na generálku, náš lektor přišel rovnou s kufrem a taškou napěchovanou věcmi (na jeho obranu - jenom tak třetina z toho byla údajně jeho), vyzkoušeli jsme si prostor a taky zjistili jak moc klouže podlaha. No a potom už jsme jen tak pozorovali ostatní tanečníky a tanečnice a pomalu se chystali na naše vystoupení, taky jsme se hrozně přecpali ještě spoustou dalšího jídla co tam byla a tak podobně.

Byla jsem hrozně nadšená, protože přišlo několik mých kamarádek, a ještě mamka s její kamarádkou, takže to bylo moc super, a hrozně jsme si to s holkama užily. Vystoupení jsem nezkazila, naopak jsem si to celé hrozně užívala a smála jsem se celou dobu.

Potom už jsme se jenom dívaly na zbylá vystoupení, povídaly si, smály se a celý večer provázela naprosto skvělá atmosféra. Musím říct, že přesně pro takové zážitky se vyplatí překonat strachy z něčeho nového, protože kdybych nezačala tancovat, tohle bych nikdy nezažila <3 A jsem si jistá, že před rokem bych nebyla schopná vystoupit před tolik lidí bez nějaké velké trémy a stresu, takže rozhodně jsem se posunula díky tancování dál i po téhle stránce.

Jsem zkrátka hrozně ráda, jak ten večer nakonec dopadl, rozhodně jsem si to užila a prosím, víc takových dní <3

Mějte se krásně,

Em

#17 Knižní radosti | Sůl moře & Sputnik, má láska

 

Vítám vás u dalších knižních radostí, rubrice, ve které se s vámi vždy podělím o názor na knížky, které jsem v poslední době přečetla. Bohužel teď nemám čas a vůbec nečtu, což mě dost mrzí, ale doufám, že to ve volnu napravím :)

Ráda bych začala knihou Sůl moře od mojí oblíbené autorky Ruty Sepetysové, kterou jsem měla i tu čest osobně potkat na literárním festivalu v Praze. Pro mě to je opravdu čest protože Ruta píše úžasně, přečetla jsem od ní její dvě knihy o válce a hrozně se mi líbí, jak knížky o tomto tématu zajímavě podává.

Zima roku 1945.
Čtyři mladí lidé.
Čtyři tajemství.

Druhá světová válka chýlí ke konci, poblíž Východního Pruska se tisíce uprchlíků vydalo na pouť za svobodou a většina z nich má co skrývat. Mezi nimi i Joana, Emilia a Florian, jejichž cesty se zkřížily na lodi, která slibovala spásu. Jmenovala se Wilhelm Gustloff. Přišli každý odjinud, ale všechny je žene a pomalu dohání neštěstí, lži a… válka. Když se svoboda zdá na dosah, udeří tragédie. V tu chvíli je naprosto jedno, z které jste země a kultury či jaký je váš společenský status. Všech deset tisíc lidí na palubě bojuje za jedinou věc: Chtějí přežít.

Autorka knihy V šedých tónech se vrací do dob druhé světové války se svým novým románem, jenž líčí jednu z nejhorších – přesto téměř neznámých – válečných tragédií.

Knížku jsem přečetla za jediný den. Pořád tomu úplně nevěřím, ale natolik mě děj vtáhl jako už dlouho ne. Poslední stránky jsem úplně hltala očima a hrozně se mi líbila drobná návaznost na knihu V šedých tónech kterou jsem četla už dříve. A co je nejdůležitější - Ruta píše o jedné největší námořní katastrofě, o které jsme se třeba my osobně ve škole vůbec neučili, takže rozhodně vám kniha dá i něco do dějepisu.

Když jsem byla na besedě s ní a mluvila zde právě o této knížce, zaujalo mě jak zároveň všechny podporovala v tom aby jí řekli příběhy svých rodin, své příběhy, aby psali o válce, jak je to důležité. Je to opravdu úžasný člověk, neskutečně inspirativní a milý. Knihy od ní vám rozhodně doporučuji!

Druhou knihou je Sputnik, má láska od Harukiho Murakamiho. Je to moje první knížka, kterou jsem od něj kdy přečetla, a bylo to pro mě něco úplně nového. Nikdy jsem nic podobného nečetla, je to naprosto ojedinělý styl psaní a rozhodně mě to příjemně překvapilo.

Kdo zná román Norské dřevo, bude potěšen, kdo jej nezná, bude překvapen a neodolá. O románu se dá hovořit jako o kronice neopětované touhy stejně jako o melancholické love story. Dílo má opět tři hlavní postavy: 24letý učitel z Tokia označovaný jako K. a zároveň vypravěč; jeho přítelkyně Fialka, která chce být spisovatelkou a zbožňuje Jacka Kerouacka; Mjú, femme-fatale a společensky poměrně vysoce postavená žena se záhadnou minulostí, jež si odbarvuje vlasy… Ve dvaadvaceti letech se Fialka poprvé zamilovala... Objekt jejích tužeb byl o celých sedmnáct let starší a měl za sebou svatbu. A aby toho nebylo málo, byla to žena. Fialčin osud na nejmenovaném řeckém ostrově je však stejně podivný jako osud jiných autorových hrdinů – zmizí beze stopy. K. se ji vydává hledat a ve Fialčině počítači najde dva dokumenty: jeden o její nezměrné touze k Mjú, druhý o její prapodivné minulosti.

Po dočtení jsem byla...zmatená. Díkybohu za doslov překladatele, kde se mi dost věcí osvětlilo. Myslím, že Murakami ve svých knihách dokáže skloubit neskutečnou jednoduchost a zároveň složitost, spoustu otázek a věci, kterým úplně asi všichni neporozumí - ale vyloží si je každý po svém. Mrzí mě, že jsem konec úplně nepochopila, ale kniha mě rozhodně bavila a už jsem si půjčila od tohoto autora další a jsme na to moc zvědavá.

Sama nevím, jak toto konkrétní dílo popsat. Zamilovala jsem si postavy. Jediné co mi na knížce vadilo byla právě taková ta zmatenost, otevřený konec, nevysvětlené věci - nebo takhle, byly vysvětlené ale já to prostě nepochopila. Rozhodně nad knihou budete přemýšlet ještě dalších pár dní, ale stojí za přečtení.

Tak, tohle by byl konec mého opět vyčerpávajícího článku o knihách, a určitě mi Vy dejte vědět co teď třeba právě čtete, nebo jaké knížky vás nikdy neomrzí, jsem zvědavá! :)

Mějte se krásně,

Em

-----------

Zdroje obálek a anotací: Goodreads

#16 Ze života

Dnešní článek bude jen takový povídací, co se stalo a nestalo. Nenapadlo mě, o čem jiném psát, takže tady máte takové malé shrnutí co se událo.

Posledních pár týdnů je mi fajn. Byla jsem sice dlouho nemocná, ale aspoň jsem mohla být doma a číst a koukat na videa nebo filmy, dát si načas se snídaní a trochu mít taky čas na sebe ( i když jsem teda pět dní z osmi ležela v posteli a vypadala jako mrtvola).

Taky jsem si za tu dobu stihla poslechnout spoustu nových alb, o dvou z nich jsem psala v minulém článku, stejně jako o knížkách co jsem přečetla v článku ještě předtím. Plánuju rozhodně co nejdříve vydat knižní radosti, protože jsem přečetla další dvě skvělé a zajímavé knížky a moc se s Vámi chci podělit o svůj názor. To je prozatím jediný článek, který Vám opravdu můžu slíbit, že vyjde.

Zanedbávala jsem hru na klavír (moje piáno můžete vidět na fotce. Je rozladěné, nefungují mu některé klávesy ale nevyměnila bych ho) a úspěšně přežila první pololetí ve škole. Hrozně se těším na jarní prázdniny, protože budeme s rodinou lyžovat a lyžování je moje naprostá srdcovka.

Lyžuju od nějakých tří let a je to jeden z mála sportů, který mi vždycky přinese neuvěřitelný pocit štěstí a adrenalinu. Taky jezdím pěkně rychle a nechci se vidět až se někde vymlátím.

Táta odjel na tři týdny do lázní. Hrozně mi chybí.

Neumím matiku.

S kamarádkou jsme navštívily novou kavárnu a ta stejná osůbka se taky úplně nádherně ostříhala nakrátko.

Dnes večer jdu na závěrečný ples do tanečních snad půlce svojí třídy a dalším kamarádkám, takže se moc těším.

Chci si koupit nějakou roztomilou rostlinku. A začít víc fotit!

V sobotu máme ples taneční školy kam chodím. Jsem ohledně toho hrozně nervózní ale zároveň se příšerně těším!

Taky jsem odevzdala přihlášku a motivační dopis na rok do Francie. Jsem hrozně zvědavá jak to nakonec dopadne.

Příští pondělí mi končí francouzská konverzace, která mě ale neskutečně bavila.

Byla jsem po dvou měsících na gymnastice, odřela si kolena i prsty na nohou, ale konečně jsem viděla holky a udělalo mi to hroznou radost <3

Shlédla jsem celou první sérii seriálu Stranger Things a PANEBOŽE tohle je první seriál, který jsem viděla zatím celý a bavil mě a i když se u toho strašně bojím, je to prostě naprosto boží.

To by bylo ve zkratce posledních pár týdnů v mém životě. Mějte se krásně!

Em

#15 Hudební radosti | The 1975 & Sia

Vítám vás u nového článku! Sice po deseti dnech, ale jsem poslední dobou ráda, že vůbec něco napíšu - nemám nějak žádné nápady a inspiraci. Každopádně jsem přemýšlela, co mi v poslední době udělalo radost a napadlo mě - hudba.

Není nad hudbu. Pokaždé mě to přenese úplně někam jinam. A protože jsem byla poslední dobou hodně nemocná, poslechla jsem si spoustu nových písniček od mých oblíbených interpretů, ale především jsem zvládla i celá alba, což je něco na co člověk prostě nemá úplně v běžném životě čas.

Miluju skupinu The 1975 ale klidně se vám tady přiznám, že když jsem poprvé slyšela jejich druhé album I like it when you sleep, for you are so beautiful yet so unaware of it, vůbec se mi až na pár písniček nelíbilo. Před pár týdny jsem tomu ale dala šanci znova jako celku a jsem nadšená. Myslím, že to tak mám spoustu lidí - že se jim některá hudba začne líbit až po čase. Je to zvláštní, ale je to tak.

Z téhle písničky a ještě z téhle živé verze naprosto umírám.

"Loving Someone"

Jak prohlásila jedna moje kamarádka, hudba od The 1975 je úplně jiný svět, jiná realita. A to se mi na tom asi tak líbí. Je pravda, že některé, pouze instrumentální písničky, mi moc nezní, ale celkově to k sobě prostě patří a vytváří to takový neobvyklý svět. A já už jsem si celé album natolik oposlouchala, že si teď budu muset dát pauzu, aby se mi úplně nezošklivilo - i když, jde to vůbec?

Dalším hudebním objevem je pro mě Sia. Znám od ní hlavně písničky, které dokola přehrávají v rádiích, a nikdy předtím jsem od ní neslyšela celé album. Takže jsem se rozhodla pro This is acting a úplně jsem se zamilovala. Sia má tak nádherný hlas a všechny písničky z alba se mi líbí v tom, že dokáží v člověku neskutečně probudit život. Úplně vás donutí tancovat i když tančit neumíte, zpívat i když jindy nezpíváte. Jsem z toho úplně mimo.

Neumím a ani nechci rozebírat alba jako kdybych byla někdo, kdo se tím živí, zkrátka bych jen chtěla pomocí těchto článků i na vás převést radost z jednotlivých hudebních kousků a třeba si je taky zamilujete!

Mějte se krásně!

Em

----------------
Zdroje obrázků 1 2
Videa - Youtube